Jdi na obsah Jdi na menu
 


VS stopařů (FH2) Javorová Skála 2013

14. 10. 2013

 

Ve dnech 12.10.2013 – 13.10.2013 se naše členka Monika Turková se svojí fenkou LR Alexis od Svaté Lucie zúčastnila Výběrové soutěže stopařů v kat. FH 2 v Javorové Skále. Prostředí bylo příjemné a klidné, lidé taktéž. Nicméně v pátek večer nebyla cesta vůbec příjemná, vodník Kebule vařil mlhu bílou jako mléko, cesta v černočerné tmě neustále někam utíkala a když jsme jely přes Alpy, tak jsem na chvilku zapochybovala, jestli jedeme správným směrem. Nicméně ve zdraví jsme dorazily kolem půl deváté večer na místo a šly vyvenčit pejsky.
 
Monika informovala rodinu, že tedy ještě žijeme a jen tak ledabyle prohodila do telefonního sluchátka „ty jo, ani nevíš, kolik je tu lidí“, načež ze sluchátka se zvědavě ozvalo: „kolik?“. Odpověď mě velmi pobavila, neboť jsem již z větší dálky zaslechla naprosto jasné stanovení počtu lidí nacházejících se v kempu, díky kterému se dotazující naprosto přesně dověděl, kolik že jich tam vlastně je. Monika vůbec neváhala a hbitě ze sebe vystřelila: „No hodně…“ Přesnější odpověď jsem již dlouhou dobu neslyšela. Při cestě zpátky, když jsem poslepu hledala svůj vlastní nos, neboť tma by se dala krájet a po kilech prodávat, Monika směrem k Síse, kterou jsem skutečně ani při sebelepší snaze nikde neviděla, moudře prohodila“ „no ještě že máš Síso ten reflexní obojek…“ Když jsem černou Sísu v černé tmě stále neviděla, tak jsem se jen tak ze slušnosti zeptala: „no a kde ten obojek má?“ Na tuto hloupou otázku mi bylo v okamžiku a bez zaváhání odpovězeno: „no v baťohu, ne…“ To mi pro tento večer plně postačilo a již jsem se těšila do postele (to jsem ovšem ještě netušila, že je tak děsně tvrdá, že ráno polezu po čtyřech).
 
Ejmule téměř okamžitě začala chrápat, Sísa jí zdatně sekundovala, až takovým způsobem že sletěla z postele a vzbudila celý dům. Aby to jakože nebylo trapné, tak to šla zamaskovat tím, že vlastně spadla úmyslně, neboť se potřebovala jít napít. Druhou noc se tato situace opakovala s tím rozdílem, že chudák Sísa žuchla na zem a když se škrábala zpět, spletla si postele, škrabala se na mou, kdy v polovině výstupu nahoru to zjistila a zřejmě leknutím spadla zpátky na zem (příště zejména pro Sísu balíme horolezecké vybavení s sebou). Do toho celou noc Ejmička chrastila obojkem, lízala si tlapky, hlasitě dýchala, na chodbě vrzaly dveře, neustále někdo chodil na WC…. Čili obě noci byly vskutku vtipné a tak šeredně jsem se již dlouhou dobu nevyspala.
 
Druhý den začalo zahájení o chvilku dříve, počasí se moc nevyvedlo, bylo zataženo, místy i pršelo. Podmínky pro focení naprosto katastrofální. Po rozlosování jsme se všichni v poklidu rozešli  a již v půl desáté jsme byli na cestě vstříc terénům. Luboš Šmolík si s Maxem vylosovali jedničku, nicméně štěstí jim ten den moc nepřálo a Max bohužel sešel na křížení, čili 50 bodů. V průběhu jeho první stopy nikdo z přihlížejících nechápal, co za tvar stopy vlastně Max má. Kladeči měli zřejmě divokou fantazii, nicméně vzhledem k velikosti terénu se není co divit a v tomto případě jejich fantazie byla bezesporu výhodou, protože si nedovedu představit, jak by se na tyto terény vešly klasické tvary FH2 stop. Monika se Sísou měly toho štěstí o něco více a na stopě si vyčuchaly slušných 92 bodů. Na to, že celkem foukalo, moc pěkný výkon. A tak se naše členka 12.10. 2013 probojovala na bednu s rozdílem dvou bodů oproti prvnímu místu, které obsadila kníračka Derika Apovery paní Lohrerové.  Terény byly travnaté, akorát poslední vylosovaná stopa měla trošku smůlu, protože na rozdíl od ostatních stopovali na čerstvě posečené trávě. Toto mělo dohru v podobě projevu majitele boxerky u závěrečného nastoupení toho dne. Chápu, že naštve rozdílnost terénu v jednom dni, nicméně na VS stopařů se dá očekávat jakýkoli terén. Chápu však rozhořčení závodníka, kdy on jediný si vylosoval takto rozdílný terén a rozumím mu. V tomto případě rozhodně hrálo roli štěstí na los.
 
V neděli závodníci v trošku obměněné sestavě pokračovali ve výkonech. Tentokrát se zadařilo více Maxovi s Lubošem, kteří vystopovali 85 bodů. Terénem byla nízká tráva, počasí bylo sice o fous lepší, než předchozí den (svítilo sluníčko), nicméně vítr přidal zase o něco více na intenzitě, a tak mnoho psů mělo s tímto problémy (což jde vidět i na bodovém hodnocení). Jelikož Sísa se po stopě rozeběhla jako motorová myš (asi si chudinka chtěla protáhnout záda po tom nočním pádu z postele), vlivem nejrůznějších nepřesností je rozhodčí pan T. Krajčí ohodnotil 82 body. Čili celková bilance pro tento den byla: Luboš s Maxem  3. místo na bedně a Monča se Sísou 4. místo. Nicméně velký úspěch a gratulace !   1. místo si vybojovaly opět paní Lohrerová s Derikou a 2. místo obsadila paní Nováková s pejskem ČSV Ohnivákem z Molu Es. Na tuto dvojici jsem byla zvědavá, neboť pro „čévéčka“ mám určitou slabost a odhadem bych i tipla, že Ohnivák byl nejstarším účastníkem VS v Javorové Skále. Na 11letého psa (který na to mimochodem vůbec nevypadal) úžasný výkon. Celý víkend mě nabil novou energií a rozhodla jsem se, že to napřesrok zkusíme i s Hexinou, a to vám povídám tam nezbyde kámen na kameni (rozuměj, nerozejdeme se z nášlapu a já to tam vzteky rozmetám :D ) ……
 
 
 
Rozhodčí: pan T. Krajčí
Kladeči: pánové Karban, K. Březina, J. Zábranský, J. Čimera
 
 

Náhledy fotografií ze složky VS stopařů Javorová Skála 2013

 

Portrét